Mluvit o tomto sociálním blanokřídlém hmyzu v ženském či mužském rodě lze oběma způsoby. Vzhledem tomu, že hlavní “šéfovou” je královna, která i přežívá zimu, nabízí se “ta sršeň”. Latinsky Vespa a u nás žijící Vespa crabro, neboli sršeň obecná. Ta je jednou z 22 druhů žijících v mírných oblastech Evropy a Asie a zavlečena byla i do severní Ameriky.

O sršních koluje mnoho fám a zaručených polopravd. Entomologové je obhajují, že dík své velikosti a hlasitému bzučení nahánějí lidem více strachu, než jaký je nutný. Pokud nejsou v bezprostředním ohrožení, vůči lidem nejsou agresivní a s použitím žihadla dlouho vyčkávají. Dokonce i jejich jed není tak agresívní jako včelí, pokud ale není člověk alergický. No, entomologové :)) Nepopírají, že občas sršeň vnikne do úlu, kde loupí zásoby medu nebo se živí plodem včel, ale jinak to jsou mírní predátoři, kteří z 90% loví dvoukřídlí hmyz, jako jsou např. mouchy. Rády si ale zobnou i vos, motýlů a právě i včel. Touto masitou potravou krmí zejména své larvy, které jsou masožravci. Pro sebe využívají sladké šťávy z rostlin a ovoce. Přes to ale nejsou opylovači. Všeobecně jsou sršně výkonnými lovci a v blízkosti svých hnízd doslova dokáží zdecimovat populaci své kořisti. Hnízdo denně spotřebuje až 0,5-1,5 kg hmyzu. Hnízdo sršně obecné zakládá oplodněná královna přeživší zimu někde v klidu vždy nové. Tam klade vajíčka samičí, které nejprve sama krmí. Nejdříve se líhnou dělnice a později samečci, kteří pak oplodňují nové královny ke konci léta. Pouze oplodněné královny přežívají zimu a na jaře si zakládají nová hnízda a svojí kolonii. Je to běžný koloběh přírody. Ale my včelaři jsme z přítomnosti sršní poblíž svých úlů poněkud nervózní. Je pravda, že nám tento predátor (sršeň obecná) někdy i pomáhá, sezobává-li můry a housenky zavíječe voskového a vosy, která včelstva též napadají kvůli mednýmzásobám ke konci léta. Včely jsou schopny se do určité míry sršni bránit při jejím vniknutí do úlu. A to způsobem tzv. upečení vetřelce. Semknou se kolem něj v těsném chumlu a začnou vytvářet teplo prudkým máváním křídel, až vytopí na 47`C a sršeň teplem zabijí. Některé včely při tomto aktu svůj život také položí, obětují se. Samozřejmě ne vždy to vyjde, ale silné zdravé včelstvo, kde funguje vše jak má, se ubrání.

Jiná je situace je, je-li zavlečen invazivní druh sršně tam, kde se mu včely bránit neumí. Jedná se konkrétněo obávanou sršeň asijskou (Vespa velutina), která byla omylem v nákladu dřeva přivezena do Francie z Číny v roce 2004. Rozšířila se po celé zemi a šíří se dál po Evropě směrem k nám. Je to druh sršně, specializující se hlavně na lov a konzumaci včel.  Jejich strategie lovu je tak zákeřná, že decimují včelstva téměř plošně a evropská včelstva se tomuto predátorovi bránit neumí. Fyziognomicky je to sršeň menší, než sršeň obecná, ale díky záludnosti, kdy nad česnem číhá nehnutě od jednoho po několik desítek jedinců ve vzduchu a ve chvíli, kdy včela vyčerpaně s nákladem přistane na česnu, sršeň zaútočí, je nebezpečnější. Loví samozřejmě i jiné druhy včel, ale včela medonosná (Apis mellifera) je pro sršeň ideální v množství, ve kterém žije. Je to velké nebezpečí pro včely a potažmopro včelaře v celé Evropě. Už i u nás se tento problém intenzivně diskutuje a i když její výskyt potvrzen zde ještě nebyl, monitorování a případné ohlášení výskytu je  nutné a nesmí se podcenit.

Tak si držme palce a buďme ve střehu.

                                                                 Vaši říčanští včelaři