Z historie po současnost
V druhé polovině 19. století začali se čeští včelaři „spolčovati k svornému působení ve věcech včelařství“. Roku 1864 vznikl „První český včelařský spolek“ v Chrudimi a roku 1872 byl založen spolek „Včelařská jednota v Uhříněvsi“. Ve své době byl třetím největším spolkem v Čechách a měl vlastní truhlárnu, která vyráběla pro včelaře úly Uhříněveské s rozběrným dílem a ostatní potřeby pro chov včel.V druhé polovině 19. století začali se čeští včelaři „spolčovati k svornému působení ve věcech včelařství“. Roku 1864 vznikl „První český včelařský spolek“ v Chrudimi a roku 1872 byl založen spolek „Včelařská jednota v Uhříněvsi“. Ve své době byl třetím největším spolkem v Čechách a měl
Činnost spolku se sídlem v Uhříněvsi byla spojena se jmény významných včelařů, jako byli Josef Kebrle a Josef Buchar. Členské schůze byly konány i mimo sídla spolku, ve Strančicích (1874 a 1875), v Říčanech (1879).
Územně spolek patřil do 1. včelařské župy Josefa Kebrleho (velmi přibližně kraj středočeský) a byl veden jako spolek s vlastní účetní jednotkou. V r. 1920 měla župa 25 spolků, 2 vznikly do r. 1900, 14 mezi léty 1901-1910 a 9 mezi léty 1910-1920.
9.6. do Mnichovic na včelín c.k. dvorního rady p. Velflíka
10.6. do ústavu „Olivovny“ (Vychovatelna Olivových) na dva včelíny a prohlídku ústavu.
12.6. do Světic na včelín p. Janovského
13.6. na včelín „na Vysoké“ v sadě Prokošově
Kursu se zůčastnilo ke 300 účastníků včetně několika dam.
Členy spolku byla řada včelařů, činných ve včelařském životě.
Nejvýznamnější byl Otakar Brenner, dlouholetý předseda českých včelařů a autor řady knih, krátce František Vohnout, autor „Včelařovy čítanky“, z dalších pak např. Josef Daneš, Petr Vlček, Sylvestr Učeň, Václav Kraus, Eduard Kaňka, Ing. František Lehovec, Jaroslav Vondrák, Růžena Lehovcová a řada dalších, kteří výrazně ovlivnili rozvoj včelařství v regionu. Průkopníkem mobilního včelaření byl Ing. František Lehovec ze Strančic s vozem dohotoveným v roce 1965.
Brenner Otakar 1886 – 1975
Řídící učitel v Babicích u Prahy. Členem „Včelařského spolku pro Říčany a okolí“ se stal 5.7.1920(viz matrika Říčany), kdy vlastnil 2 včelstva, v roce 1926 choval již 10 včelstev a v roce 1944 dle „Přihlášky k včelařskému pojištění“ vlastnil 10 úlú prázdných a 40 úlů osazených včelami. Byl spolupracovníkem časopisů Včelařské rozhledy, Včelařský obzor, člen redakčního sboru Českého včelaře a v letech 1939 – 1942 jeho šéfredaktorem. Velmi činný ve včelařském spolkovém životě, např. v roce 1935 pracoval jako referent odboru racionalizačního 1. včelařské župy a referent oficielních stanic Ústředního odboru pro plemenný chov. Stal se předsedou Pražské včelařské župy a v letech 1933 – 1948 vedoucím představitelem českého včelařství (předseda Zemského ústředí včelařských spolků, Jednoty českých včelařů, předsedou Zemské skupiny chovu včel v Čechách atd).
Jako učitel včelařství na svých přednáškách od r. 1939 přednášel o novém pojetí života včelstva a o důsledcích pro praktický chov včel. Hájil názor, že teplo, stavba, výživa a životní energie jsou čtyři existenční složky v životě včelstva a chovatel se musí na včelstvo jako na celek dívat a při ošetřování se jimi řídit. Žádnou složku nelze vynechat, jinak včelstvo zahyne. (zdroj: Nepraš – České včelařství, ZÚVČ)
Často publikoval ve včelařském tisku a vydal řadu publikací, např:
1936 – Včelařova dílna
1938 – Přezimování včelstev
1940 – Včelař začátečník
1941 – Tlumení včelích nákaz
1967 – Nástavkový úl, úl budoucnosti
1968 – Nástavkový úl z hlediska života včelstva a jeho zákonitosti
1969 – Zákonitosti života včelstva
Zemřel 12. července 1975 v Babicích a uložen je spolu s manželkou na hřbitově v Praze Holešovicích.
Vohnout František 1854 – 1921
Jako podučitel začínal v Nesvačilách na Benešovsku, kde měl menší včelín. Od roku 1894 působil jako obvodní učitel včelařství, od roku 1897 jako správce pokusných a pozorovacích stanic a zároveň se staral o včelařskou pozorovací stanici v Kozmicích u Benešova, kde byl později řídícím učitelem. Zakladatel a správce pozorovacích a včelařských stanic v Čechách, autor Včelařovy čítanky (1909), v matrice spolku evidován 1919 – 1921, kdy zemřel, vlastnil 30 včelstev a 70 úlů s dílem rozběrným. Pochován je v Mnichovicích.
Vybráno ze starých tisků – neměli bychom se poučit?
Ředitelství c.k. severozápadní dráhy oznamuje
Ředitelství c.k. severozápadní dráhy ve Vídni oznamuje, že příslušným úřadům bylo nařízeno, aby při osazování železničních náspů byl vždy brán zřetel na přání včelařů, pokud by tím dráha netrpěla, a že i tam podporováno bude včelařství mezi strážci dráhy, roji a úly, pokud finanční prostředky k tomu stačí.
(Český včelař 1915, čís.1, str. 18)
Jan Nepomuk Oettl v r. 1843 radí:
- Chovat jen silná včelstva
- Chránít úly proti povětrnosti
- Úl má být vždy suchý a vzdušný
- Včela nemají mít nedostatek zásob
- Hlavně se nemají trpět slabá včelstva
Josef Buchar v r. 1875 k přípravě včel na zimu
- Zazimovat jen silné včelstvo
- Včelstvo má mít mladou, plodnou matku
- Včelstvo musí mít dostatečné zásoby medu a pylu
- V úle nemají být staré plásty
- Úl se má opatřit vhodně proti zimě
- Úly se včelami je třeba postavit na chráněném místě
- Nechovat slabochy
Na konci roku 1908 ve spolku 24 členů, kteří vlastnili 350 včelstev
V novodobé historii patřilo k nejúspěšnějším období mezi roky 1974 – 1991, kdy včelaři každý rok uspořádali kurz pečení medového pečiva a od roku 1976 celkem 15 včelařských plesů a řadu včelařských zájezdů.
Od roku 1989 dochází k poklesu členů i počtu včelstev a v některých obcích v současné době včelstva ani včelaři nejsou. Kromě nás zde včelaří i neorganizovaní včelaři, jejich počet se pohybuje ročně kolem deseti. Zde uvádíme počet členů ZO a počet včelstev – vždy k 1. 1. příslušného roku:
V současné době se činnost soustřeďuje na zamezení poklesu stavu včelstev a včelařů, nekonečnému boji proti včelím nemocem a pořádání přednášek nebo různých propagačních akcí. Pravidelně nás najdete v Říčanech na Indiánském létě a Veletrhu neziskových organizací.
zdroj: knihy a časopisy z knihovny ZO Říčany