Zdobený medový perník není spojen jen s obdobím Vánoc, ale i VELIKONOC, Masopustu a poutí.

Každý ho zná, ale ne každý ví, jaká je jeho historie.

Ta sahá velmi hluboko, až někam k egyptským faraonům, kde se v jejich hrobech nacházelo pečivo

z mouky a medu. To jsou jedny z prvních dochovaných důkazů.

U nás v českých zemích, jsou první zmínky někdy kolem roku 1334, kdy perníky pekli a prodávali

tzv.cáletníci (odtud název ulice Celetná v Praze )

Přicházeli z hanzovních německých měst ,kde byl přístup k exotickému koření, jenž velké množství

(někdy až deset a více druhů) perníky obsahovaly ,např.:skořici,hřebíček, zázvor, koriandr, fenykl, anýz, badyán,kardamon,vanilku a další.

Název “PERNÍK” vznikl, když se do těsta začal přidávat i pepř.

Perníkářský cech, který se u nás velmi rychle rozšířil, měl ve znaku sv.Marka, apoštola, který se dle biblického příběhu živil na pouti pouští  chlebem z mouky a medu pečeným na slunci.

Perníkářství prošlo složitým vývojem, při němž si každý mistr perníkář přísně střežil svoji recepturu.

Od 16.století se perník tvaroval v dřevěných formách, jejichž vyřezávání byla umělecká práce.

 Vznik cukrovarnictví a potažmo i cukrářství znamenal ve druhé polovině 19.století téměř zánik

perníkářského řemesla. Pečení perníků , jako drobného pečiva se přeneslo pouze do lidové roviny. Přesto ale mnohé knihykuchařských receptů z té doby, množství předpisů na pečenírozličných medových perníků, obsahují. Ale i tam se začal med často nahrazovat cukrem či syrobem z cukrové řepy,dostupnější a modernější to formou sladidla. Dřevěné formy nahradila plechová vykrajovátka a ornamenty v dřevořezbovaných formách nahradilo malování cukrovobílkovou polevou, která se různě obarvovala. V této podobě se tradice pečení a zdobení perníčků dochovala dodnes.

Se vznikem včelařských i jiných spolků a s rozvojem spolkového života začátkem 20.století 

se nabízela obnova a propagace perníkářské tradice . A kýmjiným, nežli manželkami včelařů,

pro něž byl med dostupnou ingrediencí. Z jejich řad byly školeny odborné učitelky perníkářství, které dál šířily své znalosti prostřednictvím kurzů. Nejedna paní učitelová,strážmistrová či doktorová, takový kurz hrdě absolvovala (viz foto z r.1931). Po 2.světové válce se potlačením spolkového života dostala tato činnost pouze do domácího prostředí.

V 70.letech  se v naší včelařské organizaci, díky manželce tehdejšího předsedy ing.Lehovce ze Strančic, na tuto tradici podařilo navázat. A nebylo to její pečení  a zdobení jen samo o sobě. Kromě setkávání se včelařských manželek při společné činnosti se v závěru pořádaly výstavy výtvorů nebo se tyto použily jako ceny do tomboly tradičních včelařských plesů,které se tenkrát každoročně pořádaly. 

V  pečení a malování pokračují další generace Lehovcových,teď již z Pacova, úspěšně dodnes.

A to nejen soukromě ale i pořádáním kurzů pro zájemce a dávno se již nezúčastňují pouze ženy:))

Jelikož se Velikonoce blíží a příprava perníkového těsta se nesmí podcenit a  musí se dobře uležet (ve starých recepturách i roky!),nabízíme jeden z nepřeberného množství receptů: 600 g hl.mouky, 150 g tuku, 200 g medu, 4 vejce, 180 g cukr moučka,2 lžíce kakaa, 2 lžíce perník koření (viz výše v historii,namíchat dle chuti) a 1,5 lžičky jedlé sody–med a tuk rozehřejeme,přidáme koření, postupně další sypké ingredience a nakonec vejce. Smícháme, zabalíme a nejméně! na dva dny uložíme do chladu. Na pomoučněném válu rozválíme, vykrájíme tvary beránků, vajíček, kuřátek a pečeme při 170`C. Po vychladnutí zdobíme. 

Přiložené foto je z publikace „Dekorativní zdobení medového pečiva“ od A.Suchardové-Brichové z r.1931. Nákladem Svazu Zemských Ůstředí spolků včelařských v ČSR